Brno, město s bohatou kulturní historií, se pyšní kinem, které je svědkem celého století filmového umění. Kino Lucerna, nacházející se v Minské ulici, není jen obyčejným kinosálem; je to instituce, která přežila pád monarchie, světové války, socialistický režim i nástup digitální éry. Jeho příběh je úzce spjat s rozvojem Brna a proměnami filmového průmyslu, přičemž si dodnes zachovává svou jedinečnou atmosféru a status nejstaršího stále fungujícího kina v moravské metropoli.
Počátky: Od vize k plátnu
Vše začalo na počátku 20. století na východním okraji tehdy ještě samostatné obce Žabovřesky. Minská třída, dříve známá jako Palackého, se začala zastavovat jak velkými bytovými domy, tak menšími rodinnými vilami. Mezi dvěma secesními vilkami, konkrétně na parcele číslo 17 a 21, byla tehdy proluka ve vlastnictví stavitele Bartoloměje Nováka a jeho manželky Perpetuy. Tato parcela se stala místem zrodu budoucího kina.
Bartoloměj Novák, zednický mistr a podnikatel, si 25. října 1913 podal žádost o povolení stavby kina. Povolení obdržel v létě následujícího roku. Projekt budovy, který zpracoval brněnský architekt Bohumír František Antonín Čermák, však nebyl statický. Byl několikrát měněn a doplňován, přičemž finální schválení projektu proběhlo 19. června 1914. Samotná stavba byla následně kolaudována 28. května 1915.
První promítací licence, udělená 9. června 1915, byla na jméno Bartoloměje Nováka. Původní název kina zněl Bio Aladin. Dne 29. května 1915 se poprvé rozzářilo plátno a začala se promítat zpravidla čtyři představení denně. Prvním promítačem byl Jiljí Klement.
Válečné turbulence a nové začátky
První světová válka přinesla nečekané změny. V roce 1917 padl Bartoloměj Novák na bojišti. Kino po jeho smrti odkoupila Kamila Súčková, která se stala držitelkou licence od 14. prosince 1917. Pod jejím vedením došlo k přejmenování kina na "Lucerna", název, pod kterým funguje dodnes. Kamila Súčková se stala klíčovou postavou v historii kina, stejně jako její manžel, Dr. Jindřich Súček.
Další významný milník nastal 19. října 1921, kdy byla licence na provoz kina udělena spolku Středoškolská menza v Brně, který kino předtím koupil. Tento krok naznačoval rostoucí význam kina jako kulturního centra, které přesahovalo rámec soukromého podnikání.
Modernizace a technologické proměny
Čermákův původní projekt kina doznal v průběhu desetiletí řadu změn. Tyto úpravy byly vyvolány především neustálým vývojem technologií, potřebou modernizace zázemí a vylepšením komfortu pro diváky.
Díky dochovaným fotografiím známe podobu kina v roce 1931. Tehdy před průčelím, na útlých kovových pilířích, stála prosklená stříška. Tato konstrukce byla zbudována po požáru, který kino postihl v roce 1928. Střecha kina v okapové části přecházela v masivní zaoblenou římsu, což byl bezpochyby záměr architekta Čermáka. Z jeho původní koncepce pochází i souměrně řešená fasáda s dvojicí dveří. Toto řešení usnadňovalo provoz kina, kdy jedny dveře sloužily pro vstup a druhé pro odchod diváků, čímž se zamezilo zbytečnému tlačení a chaosu.
V období protektorátu převzal provoz kina stát, po roce 1945 pak Československý státní film. Následně se vlastnictví a správa kina měnily, až se nakonec stalo majetkem městské části Brno-Žabovřesky.
Návrat k obecní správě a rozsáhlá rekonstrukce
V posledních desetiletích se kino Lucerna potýkalo s finančními výzvami. Ačkoliv se v roce 2004 městská část dohodla se společností Biograf na pronájmu kina za symbolickou korunu na rok, veškeré náklady spojené s údržbou a provozem budovy zůstávaly na obci. Tato finanční politika nebyla dlouhodobě udržitelná.
S ohledem na skutečnost, že kino Lucerna je nejstarším jednosálovým kinem na Moravě a je v autentickém stavu, bylo zřejmé, že k jeho úpravě budou zapotřebí značné investice. Proto se radnice městské části Brno-Žabovřesky rozhodla přejít k přímému provozování kina. Od srpna 2011 tak kino Lucerna spravuje příspěvková organizace městské části, Společensko-kulturní centrum Rubín.
Tato změna přinesla s sebou řadu investic do modernizace. Nejvýznamnější zásahy se týkaly především komfortu diváků a technického vybavení. Již na podzim roku 2011 proběhla rekonstrukce vzduchotechniky v hlavním sále, která stála téměř půl milionu korun. Nový systém větrání efektivně odvádí vydýchaný vzduch a přivádí čerstvý. O plynulý chod se starají dvě jednotky ventilátorů, které při představení pracují na nízké otáčky a mezi jednotlivými projekcemi dosahují maximálního odsávacího výkonu. Prostředí v sále dále zlepšují dvě klimatizační jednotky.
Na podzim téhož roku bylo plánováno pořízení nového digitálního promítacího stroje a nového filmového plátna. Celkové náklady na modernizaci se odhadovaly na tři miliony korun. Zbytek interiéru kina, který si zachovává svou historickou atmosféru, měl zůstat zachován.
Dlouhodobá udržitelnost a budoucí směřování
Změna provozovatele kina byla podle radnice přívětivá pro diváky a nebyla dramatická. Důraz byl kladen na zachování stávající dramaturgie, která zahrnuje premiérové české i zahraniční filmy, cykly filmových představení, projekce pro školy a snahu o zavedení ozvěn filmových festivalů. Ceny vstupenek zůstaly zachovány, dospělí tak i nadále platí 150 korun za lístek.
Kino Lucerna je v současné době nejstarším doposud činným kinosálem ve městě Brně a jedním z nejstarších kontinuálně fungujících v České republice. Jeho renovace a návrat pod obecní správu znamenají příslib dalšího života a rozvoje pro tento historický kulturní stánek. Ačkoliv z původní Čermákovy modernistické koncepce nezbylo mnoho, kino Lucerna je na území Brna jedinečným příkladem doposud fungujícího jednosálového biografu, který si díky své historii a nedávné modernizaci udrží své místo v srdcích filmových fanoušků i v budoucnu.
ZIBI - Časosběrný dokumentární film o Zbigniewu Czendlikovi, římskokatolickém knězi z Lanškrouna.
tags: #kino #lucerna #brno #rekonstrukcia